Demence a Alzheimerova choroba

DEMENCE

Demence je vážné duševní onemocnění. Jedná se o globální poruchu intelektu, paměti a osobnosti, která vzniká v průběhu života. Procento nemocných narůstá s věkem, přičemž úbytek kognitivních funkcí se prolíná s veškerými běžnými aktivitami nemocného. 

Jedná se o onemocnění vznikající až po ukončení vývoje kognitivních funkcí (tj. cca po 2. roce věku). To je zásadní rozdíl oproti tzv. mentální retardaci, která je vrozená.

Termín kognitivní (poznávací) funkce zahrnuje řadu psychických funkcí, z nichž jsou nejvýznamnější paměť, intelekt a motivace. Demence je druhé stadium poruchy kognitivních funkcí. Ty rozdělujeme podle stadia na mírnou kognitivní poruchu a demenci. Hranici mezi nimi tvoří (ne)schopnost zvládat běžné denní činnosti samostatně, plánování činností a možnost fungovat několik dní samostatně doma bez podpory dalších osob.

Ve stadiu mírné kognitivní poruchy je člověk občas zmatený, občas zapomíná, nevzpomene si třeba na poslední důležité události v rodině nebo na obsah knihy, filmu, co četl nebo viděl naposledy, netrefí na známá místa, zabloudí i tam, kde to běžně znal, ale zvládne telefonovat, pustit pračku, uvařit běžná jídla, která zná, objednat se a dojít k lékaři, brát pravidelně léky. V této fázi jsou účinky lékařského zásahu nejúčinnější, jak bude uvedeno níže.

Při demenci je tedy stěžejní úbytek kognitivních funkcí, který se postupně začíná protínat s veškerými aktivitami nemocného. Hlavní potíže pak nastupují zejména co se týče schopnosti pracovat, studovat a obecně samostatně žít. Postupný průběh úpadku výkonnosti u jedince s demencí lze chronologicky seřadit následovně:

• postižení kognitivních funkcí,
• postižení chování a emotivity,
• postižení aktivit denního života (pravidelná hygiena atp.).

ALZHEIMEROVA CHOROBA

Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Bývá nejčastější příčinou demence, která vede postupně k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka.

Alzheimerovu nemoc poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.

Alzheimerova nemoc začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou Alzheimerova nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.

Alzheimerova choroba je nejčastější formou demence, neboť tvoří přibližně dvě třetiny (cca 60 až 80 %) případů. Riziko vzniku Alzheimerovy choroby se zvyšuje s věkem. Obecně se každých pět let po 60. roce věku počet postižených v dané věkové skupině zdvojnásobí. Ve výskytu demence jsou v rámci stejné věkové skupiny jen velmi malé rozdíly mezi pohlavími. Celkově je však postiženo více žen než mužů, zvláště pak po 85. roce věku, a to z důvodu vyšší průměrné délky života u žen.

Alzheimerova choroba je nevyléčitelné onemocnění mozku. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou jsou čím dál více zapomnětliví, zmatení a dezorientovaní, což je způsobeno odumíráním nervových buněk v mozku. Příčina vzniku onemocnění není zcela objasněna. Nemoc obvykle začíná zcela nenápadně – a rozvíjí se pomalu a postupně, po dobu několika let. V průběhu onemocnění se mohou objevit změny osobnosti a chování. U mnoha pacientů je navíc pozorován neklid, agresivita a/nebo deprese. Kromě toho se zhoršuje schopnost úsudku a vyjadřovacích schopností.