Dítě s mentálním handicapem

Mentální postižení je stav, kdy je vývoj rozumových schopností dítěte zpomalený nebo omezený. Projevuje se zejména v oblasti myšlení, učení, komunikace a samostatného rozhodování. Děti s mentálním postižením mohou potřebovat více času na zvládnutí běžných dovedností a často vyžadují individuální podporu a přizpůsobení prostředí.

Míra postižení i způsob, jakým se projevuje, se může u jednotlivých dětí výrazně lišit — od lehčích potíží až po závažnější omezení v každodenním životě. Mentální postižení se obvykle dělí do několika kategorií podle závažnosti.

Klasifikace poruch intelektu podle WHO (ICD-11): Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11, WHO, 2022) se poruchy intelektu rozlišují na základě úrovně podpory, kterou dítě potřebuje:

Lehká porucha intelektu– dítě má zpomalený vývoj v oblasti myšlení, učení a řešení problémů, ale může zvládat základní každodenní úkoly s menší podporou.
Středně těžká porucha intelektu – dítě potřebuje pravidelnou podporu při osvojování praktických a sociálních dovedností; samostatnost je částečně omezena.
Těžká porucha intelektu– dítě vyžaduje výraznou pomoc v každodenním životě, jeho schopnost verbální komunikace a učení je značně omezena.
Hluboká porucha intelektu – dítě potřebuje trvalou péči a individuální přístup ve všech oblastech života; schopnosti komunikace, porozumění i učení jsou minimální.
Neurčený stupeň poruchy - používá se, když není možné přesně určit stupeň.

Přístup podle ICF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností): Rámec ICF pomáhá vidět dítě nikoli skrze diagnózu, ale v kontextu jeho konkrétních schopností, silných stránek a prostředí, v němž žije. Důraz je kladen na to, co dítě může zažít, dělat a zvládnout s odpovídající podporou:

Funkční schopnosti – např. schopnost komunikace, učení, sebeobsluhy, interakce s okolím.
Úroveň samostatnosti a zapojení – ve škole, v rodině, mezi vrstevníky, ve volnočasových aktivitách.
Prostředí – přístupnost informací, úpravy ve vzdělávání, podpora v komunitě.
Osobní faktory – emoční stabilita, přístup k učení, vztah k sobě, motivace.

Každé dítě je jedinečné a důležité je zaměřit se nejen na jeho obtíže, ale i na jeho silné stránky a možnosti dalšího rozvoje.

Užitečné odkazy: