Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti

Ideální, by tímto měla být vyřešena veškerá podpora člověku, kde už nedostačuje nic mírnějšího, jako například zastoupení, podpora, opatrovník pro správu jmění.

Opatrovník může být ustanoven, jen pokud už osoba za sebe samostatně nejedná, není schopna se rozhodovat a hrozí jí závažná újma například, že podepíše, co jí kdo podstrčí.

Může být zneužit. Proto není nutné omezovat jeho svéprávnost, protože příroda ho sama omezila danou nemocí (např. člověk v kómatu).

VHODNÉ PRO:

- osoby, u kterých o jejich postižení nikdo nepochybuje. U osob, u kterých nepochybujeme o tom, že jsou nesvéprávné, i když je jim nad 18 let a žádný soud to i nich neřekl a žádný znalec o nich nenapsal posudek.

- u kterých je z podstaty jejich nemoci jasné, co nezvládají (např. při těžké mentální retardaci není možné založit obchodní společnost, protože prostě víme, že tomu člověk nerozumí; pokud je někdo ve vegetativním stavu, víme, že nerozumí penězům, podpisům, smlouvám atd.).

- které by bez byrokratické podpory jinou osobou ztratili majetek, zbytečně by platili dluhy, které na ně byly „ušity“, umřeli by bez poskytnutí péče (sami si o ni už neřeknou), ovládala sociální služba, kdyby byli v sociální službě.

NEVHODNÉ PRO:

- závislé na návykových látkách, které snižují jejich rozhodovací schopnosti, mají obtíže s dluhy/exekucemi. Pro tyto osoby je opatrovnictví pro správu jmění.

- osoby, které jsou schopny si dělat, co chtějí, ale velmi nezodpovědně, že skončí s dluhy a bez domova).

CO JE K TOMU NUTNÉ:

- podání návrhu nebo podnětu na ustanovení opatrovníka soudu (náležitosti jsou obdobné jako u opatrovníka s omezením svéprávnosti).

- opatrovník má povinnosti vůči opatrovanci, soudu a případně opatrovnické radě.

- rozhodnutí opatrovníka chránit opatrovaného a nikoliv společenské zájmy (opatrovník nechrání sousedy, zdravotnický personál, majitele opatrovancova bytu, ale nároky opatrovance na rovný přístup, na pomoc, i když je slabší, na toleranci jeho názoru, i když on si ho sám neobhájí).