Opatrovnictví s omezením svéprávnosti

Omezení svéprávnosti musí sloužit omezovanému a nikoliv jeho okolí k ovládání omezovaného. 

VHODNÉ PRO: 

- osoby, u kterých není „na první pohled“ zřejmé, v čem jim jejich nemoc brání a pro jejich ochranu je vhodné mít někde úředně stanovený výčet, jak na tom člověk zdravotně je (proto se dělá znalecký posudek). 

- u osoby, kterou by bylo možné považovat pro její „milý“ vzhled za samostatnou a využít ji (např. zneužití k účelovému manželství, k účelovému přesměrování majetku do kapes zneužívačů atd.). Těmto lidem je opravdu k jejich ochraně potřeba zabránit konat, protože by je to zásadně poškodilo (např. prodali by nevýhodně majetek, protože neznají jeho hodnotu). 

- osoby, za které bude opatrovník často jednat s laiky (např. věřitel, operátor, energie), kde potřebuje rychle dokazovat neplatnost opatrovancova jednání (soudně lze neplatnost také prosadit i osob bez omezení svéprávnosti, ale trvá to déle). 

NEVHODNÉ PRO: 

- závislé na návykových látkách, které snižují jejich rozhodovací schopnosti, mají obtíže s dluhy, exekucemi, pro ty je opatrovnictví pro správu jmění. 

- osoby, které jsou schopny si dělat, co chtějí (i když velmi agresivně a nezodpovědně, že třeba skončí s dluhy a bez domova). 

- u osob, kde by stačil podpůrce ke zneplatňování jejich právního jednání, které je poškozuje, protože jinak jsou osoby v zásadě samostatné. 

CO JE K TOMU NUTNÉ: 

- podání návrhu nebo podnětu na rozsah omezení, popis problémů, ustanovení opatrovníka soudu. 

- opatrovník má povinnosti vůči opatrovanci, soudu a případně opatrovnické radě. 

- rozhodnutí opatrovníka chránit opatrovaného a nikoliv společenské zájmy (opatrovník nechrání sousedy, zdravotnický personál, majitele opatrovancova bytu, ale nároky opatrovance na rovný přístup, na pomoc, i když je slabší, na toleranci jeho názoru, i když on si ho sám neobhájí). 

OMEZENÍ SVÉPRÁVNOSTI JE DLOUHÝ PROCES (KVŮLI ZNALECKÉMU POSUDKU), POKUD NĚCO HOŘÍ, MŮŽE SOUD USTANOVIT OPATROVNÍKA PRO VYŘÍZENÍ AKUTNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ.